Pod malebným juhovýchodným úpätím Malých Karpát sa rozprestiera obec Smolenice. Má približne 3200 obyvateľov a patrí do okresu Trnava. Smolenice sú po prvýkrát doložené v listine z roku 1256 ako villa Solmus.Názov Smolenice je pravdepodobne odvodený od smoliarov, výrobcov smoly. V 13. storočí patrili do komplexu pezinsko-svätojurských grófov, koncom 14. stor. Ctiborovi zo Ctiboríc, potom opäť pezinsko-svätojurským grófom, v 16. stor. Országovcom a od 17. stor. sa stali poddanskou obcou hradu Smolenice, ktorý patril Pálffyovcom. Na prelome 15. a 16. stor. sa stali Smolenice mestečkom, boli ohradené stavaným múrom so strážnymi vežami, baštami. Mali svoj erb, stĺp hanby (pranier), drába a dereš. Od 18. storočia sa tu konali týždenné trhy, výkladné a dobytčie jarmoky.

Jaskyňa Driny

V minulosti lesný hájnik Ján Hirner, ktorého synovia Teodor, Richard a Alexander robili výskum v Smolenickom krase, upozorornil smolenických nadšencov na záhadnú dieru na Drinách, kde si robili brlohy líšky, jazvece a kuny. Občas tu vliezol pes, ktorý prenasledoval zver a viac sa nevrátil. Povrávalo sa, že diera je hlboká a vedie do podzemných chodieb, ale nik sa neodvážil dolu spustiť. V roku 1920 začala robiť prieskum v Smolenickom krase a najmä na Drinách samostatná skupinka Smolenických nadšencov, ktorých tiež sprvoti lákali Janošíkové poklady. Boli to Imrich Vajsábel, Silvester Vallo, Alexander Vallo a Alojz Vajsábel. Neskôr sa k nim pridali Štefan Banič a jeho syn Ján Banič. Všetci už poznali záhadnú dieru na Drinách a pokúsili sa ju vyčistiť. Rozhodujúcim rokom sa stal rok 1929, keď sa rozhodli začať s vyčisťovacími prácami v zatarasenom komíne na Drinách. Prví sa na dno komína dostali: Imrich Vajsábel a Ján Banič, ktorých pokladáme za objaviteľov jaskyne Driny, koncom roka 1929. Obidvaja urobili potom prvé odstrely na dne komína, čím sa im odkryli chodby s nádhernou kvapľovou výzdobou. Prví návštevníci schádzali do jaskyne objavným komínom po rebríkoch na vlastnú zodpovednosť.

Smolenicky Zamok

Umiestnenie Smolenického zámku je na severnej strane obce. Vybudovaný bol na začiatku nášho storočia na ruinách starého hradu.
Starý hrad bol vybudovaný v polovici 15. storočia. Jednotliví majitelia ho zväčšovali a prispôsobovali svojim potrebám a vkusu.

V 15. storoci vzrastol vyznam Smolenic, lebo v obci bol vybudovany hrad, ktory sa stal centrom a sidlom smolenickeho panstva. Zaciatkom 16. stor. ziskavaju Smolenice Orszaghovci. V roku 1777 prebera Jan Palffy do zalohu smolenicke panstvo. Palffyovci neobyvali Smolenicky hrad, ktory uz za posledneho Erdo dyovca - Kristofa III. upadal, lebo nebolo financnych prostriedkov na udrzbu. Dielo skazy bolo dovrsene v obdobi napoleonskych vojen, ked zhorela hlavna budova hradu aj s vezou.

Terajsi Smolenicky zamok sa zacal budovat na zaciatku 20. stor. majitel smolenickeho a dobrovodskeho panstva grof Juraj Palffy st. Prve prace na hradbach zamku sa zacali uz v roku 1887 upravou bast. Basty zo stareho hradu zostali, iba sa nadstavili a zastresili. Grof Palffy dal zamok postavit vo vlastnej rezii podla navrhu architekta Jozefa Huberta. Prva svetova vojna bola pricinou prerusenia stavebnych prac na zamku. Niektore miestnosti boli len provizorne upravene a bol v nich umiestneny archiv rodu Palffyovcov. Az do skoncenia druhej svetovej vojny sa na stavbe nepokracovalo. V roku 1945 sa majitelom zamku stal stat, zamok prevzala SNR a zvolila si ho za svoje letne sidlo. Zamok bol dostavany, zariadeny a 26.6.1953 bol odovzdany SAV, aby sa stal reprezentacnym miestom pre stretnutia vedcov z celeho sveta.
Vo vnutri zamku sa nachadza niekolko stylovo upravenych salonov a chodieb, ale nenachadza sa tu ziadne historicky cenne vybavenie.

In the 15th century the importance of Smolenice increased considerably, because a castle was built there which became the centre and seat of the Smolenice estate. Early in the 16th century, Smolenice had been gained by the Orszagh family. In 1777, Jan Palffy takes the Smolenice estate as pawn. The Palffy family did not live at the castle, which had decayed considerably during the life of Kristof III, the last of the Erdody family – they lacked money for maintenance. The decay was complete during the Napoleon Wars – the main castle building and the tower had burnt down.

Construction of the Smolenice Castle of today had been started early in the 20th century by Jozef Palffy Jr., the landlord of Smolenice and Dobra Voda estates. First work on the fortification walls started in 1887 already on the bastions. Bastions from the old castle were preserved, with height extension and new roofing. The Count Palffy had built the castle at his own expense according to design by the architect Jozef Hubert. During World War 1, the construction was interrupted; provisional adaptation of some rooms was made and archives of the Palffy family was located there. The construction was not resumed before the end of World War 2. In 1945 the Castle became the property of the State; it was taken over by the Slovak National Council who decided to have their summer-house there. The castle was finished and furbished and handed over to the Slovak Academy of Sciences on 26 June 1953 to become a representative place for meetings of scientists from worldwide.

 

Múzeum Molpír

Múzeum je umiestnené v budove starej fary. Časť expozície tvoria exponáty z halštattského hradiska Molpír. V múzeu má svoj kútik regionálny historik a učiteľ Štefan Jastrabík. Jedna miestnosť patrí vynálezcovi padáka Štefanovi Baničovi. Zaujímavá je expozícia starých kníh zo 17. - 19. storočia z farskej knižnice. Na chodbách je zdokumentovaná história obce v obrázkoch. Flóra a fauna Smoleníc a okolia spolu s minerálmi sú v ďalšej miestnosti. V poslednej miestnosti je etnografia Smoleníc a okolia.

otváracie hodiny: Ut-Ne 10:00-16:00 cez letnú sezónu

Miestnosť č.1, 2
ARCHEOLOGICKÉ NÁLEZY Z HRADISKA už zo staršej doby železnej (7-6 s.p.n.l.)

Miestnosť č.3
Izba venovaná ŠTEFANOVI BANIČOVI vynálezca padáka

Miestnosť č.4
Vzácne knihy z farskej knižnice, kútik venovaný ŠTEFANOVI JASTRABÍKOVI a ALEXANDROVI KOTLÁNOVI

Miestnosť č.5
Druhohorné a treťohorné skameneliny z okolia Smoleníc, fauna a flóra Malých Karpát, zbierka motýľov

Miestnosť č.6
Rekonštrukcia izby z konca 19. storočia autentické premety, nástroje, ľudové kroje

Galéria Múzea Molpír

Vodná Nádrž Horné Orešany

Na potoku Parná bola vybudovaná severozápadne od obce, poniže Igramského hája Vodná Nádrž Horné Orešany. V minulosti boli nad nádržou vybudované chovné rybníky.

• Tok: Parná
• Objem: 3,50 mil.m3
• Zatopená plocha: 0,50km2
• Účely: ZRbEO (Z - zdroj vody na závlahy ; Rb - rybolov ; E - využitie vodnej energie ; O - ochrana pred veľkými vodami)

rozloha:	50 ha
organizácia:	MsO Trnava
užívateľ:	SRZ
charakter:	kaprové vody

Záruby - na nejvyšší vrchol Malých Karpat za vůně česneku

Malé Karpaty. Dlouhá mírně modelovaná zalesněná hradba táhnoucí se v délce téměř sta kilometrů oddělujíc Záhorie od Dolního Pováží. Nádherné malebné kopce, které skýtají přemíru krásných výhledů, fantastických rozhledových vrcholů, ruin středověkých hradů, jeskyní, bradel, údolí…

Malé Karpaty leží tak trochu stranou zájmu turistů. Z nich řada "s klapkami" na očích míří do Tater, aby se tady v nekonečných zástupech vydali vstříc několika málo vrcholům, které jsou turistické veřejnosti přístupné. To v letních měsících.

V jarních, podzimních či zimních, kdy jsou Tatrynavíc pro turistický ruch uzavřeny tyto "zaslepence" ani nenapadne zavítat do vrchů ležících dále na jihozápadě, do Malých Karpat. Nabízím tak první z článků o vrcholech Malých Karpat, které dokáží nabídnout spoustu nezapomenutelných zážitků a středně náročných túr. Podobně jako nám při posledním prodlouženém víkendu…

Na Ostrý kameň

Záruby jsou nejvyšším vrcholem celých Malých Karpat. Jejich strmé zalesněné svahy se zvedají od hladiny vodní nádrže Buková v Bukovské brázdě, které rozděluje hřeben Malých Karpat na dvě nesourodé poloviny. Na Záruby vede řada výstupových cest. Od Smolenic, Trstína, či vodní nádrže Buková. My jsme zvolili pro výstup poslední z jmenovaných možností.

Z parkoviště se přesouváme po hrázi vodní nádrže Buková na rozcestí turistických značek. Z něj již stoupáme lesem strmě vzhůru po červené turistické značce. Krásným, převážně bukovým lesem vystoupáme k ruinám středověkého hradu Ostrý kameň, který je poměrně rozlehlý a díky bujné vegetaci vůbec nedává tušit, co od něj můžeme očekávat.

Hrad Ostrý kameň se nachází ve výšce 562 m na ostrém vápencovém skalním hřebeni, který se prudce svažuje k západu. Hrad byl postaven v průběhu 13. století a sloužil k ochraně tzv. České cesty. Silně poškozen byl v roce 1704 během stavovských povstání a od té doby chátrá. Přesto ruiny hradu stojí za návštěvu. Z jednotlivých vyvýšenin se otevírají pěkné pohledy na okolní vrcholy, zejména nedaleké Čelo (716 m) a Veterlín (724 m), do hlubokých zalesněných údolí i na sousední pohoří. Bližší informace o hradu naleznete samostatném článku.

Vrchol Záruby

Od hradu pokračuje červená turistické značka po otevřeném vápencovém hřebeni s četnými skalisky. Krajinově velice krásný úsek s pěknými výhledy. V jarních měsících tady kvete spousta chráněných kytek, které tady nalezly vhodné vegetační podmínky. Opět vcházíme do lesa a do jeho chladivého stínu. Krátce před tím ještě na jihozápadě spatříme siluetu Plaveckého hradu, který se vypíná na strmém vápencovém bradle. Stoupání polevuje, objevují se další skaliska a po chvíli i vrchol Záruby (767 m) s dřevěným křížem, rozcestníkem a schránkou s vrcholovou knihou, do které se zvěčňujeme.

V Malých Karpatech to již výše nejde, jsme na jejich nejvyšším bodě. Rozhledy jsou pro vzrostlé buky omezeny, krom jižního směru. Na jihu dohlédneme na vrchol Veľká homoľa se známou rozhlednou, ostrý vápencový vrchol Vápenná aj. Vynaložená námaha určitě stála za to. O mimořádné hodnotě Zárub svědčí skutečnost, že Záruby jsou Národní přírodní rezervací, která byla vyhlášena v roce 1994.

Sestup z vrcholu Záruby

Po krátkém odpočinku sestoupíme k rozcestí Záruby (745 m), na kterém odbočíme doprava a po zelené turistické značce začneme sestupovat strmým jižním svahem vrcholu Záruby. Obklopuje nás světlý bukový les se skutečnými lesními velikány. Ty nejstarší již sice nedokázaly odolávat působení gravitace a poroučely se k zemi, aby uvolnily místo další generaci lesa.

Do nosu začíná pronikat ostrá vůně česneku. A opravdu, v podrostu se objevují celé lány kvetoucího medvědího česneku. V takovém množství jako tady v Malých Karpatech jsem jej nikdy nikde neviděl. Desítky a desítky hektarů lesa doslova rozkvetly a jsou provoněny silnou aromatickou vůní česneku.

Dostáváme se do sedla Záruby (625 m), ve kterém vlevo odbočuje modrá a zelená TZ ke Smolenickému zámku a kempu Jahodník pod jeskyní Driny. My budeme pokračovat vpravo k západu po modré TZ do hlubokého zalesněného údolí mezi vrcholy Záruby a Veterlín. Stále jsme doprovázeni opojnou vůní česneku…

Skrze stromy zahlédneme na krátký okamžik hrad Ostrý kameň, který jsme před nějakou tou hodinkou navštívili a již se dostáváme na zpevněnou cestu, po níž pokračujeme vpravo až na rozcestí Brezinky (349 m), na kterém vycházíme na asfaltku, která nás po chvíli (vpravo) přivede nazpět do výchozího bodu u vodní nádrže Buková. Celý okruh nám zabere asi 5 hodin včetně zastávek a fotografování, celkové převýšení činí asi 450 metrů.