Túry v Západních Tatrách
Stejně kvalitní turistické zážitky jako ve Vysokých Tatrách vás čekají i na ostrých hřebenech Západných Tater. Vyberete si vhodné odpočinkové túry kolem ples i náročné přechody hlavního hřebene.
Popis jednotlivých túr
Vytvořili jsme podrobné popisy jednotlivých tras tak, abyste si v nich vybrali túru sobě přiměřenou.
V Západních Tatrách jsou velice náročné úseky na hlavním hřebeni zajištěné umělými pomůckami. Mezi nejvíce exponované patří túry přes Skriniarky, Baníkov, Tri kopy, Plačlivé a Ostrý Roháč.
Jalovecká dolina (1150 m)
Úzká západotatranská dolina má svoje kouzlo i v zimě.
Méně náročná zimní túra malebnou Jaloveckou dolinou až do Parichvostu. Převýšení na cestě je minimální, obtíže může způsobit zledovatělý nebo špatně průchodný terén.
Popis
Jalovecká dolina nebo také Jalovská je nejzápadnější ze všech turisticky přístupných tatranských dolin. Zatímco v létě nám cesta umožní pokračovat k Bobroveckým plesům a do sedla Pálenica (Bobroveckou dolinu) nebo na hřeben Roháčů do Baníkovského sedla (dolinou Parichvost) či na Salatín (Hlbokou dolinou), v zimě se musíme spokojit pouze s cestou po rozcestí do Hlboké doliny v dolině Parichvost.
Trasa nám tak neukáže velké výhledy na hřeben, ale pohádkový zimní les s nádherným Jaloveckým potokem, který si proráží cestu v úzké ledovcem modelované dolině. Budou-li příznivé podmínky, dostaneme se do království ledu - polozamrzlé tůňky, bublající voda pod ledem, rampouchy i veliké ledopády nám vytvoří nádhernou kulisu.
Nejsme-li ubytovaní, v některém ubytovacím zařízení v Bobrovecké Vápenici nebo jsme nepoužili automobil, musíme využít k příjezdu autobus. Z autobusové zastávky v Jalovci musíme najít žlutou značku, abychom se dostali k začátku západní části Tatranské magistrály. To není zrovna jednoduché, cesta byla přeznačena a začíná už na rozcestí před Jalovcem přímo směrem na Bobroveckou Vápenici. Kdo nezná tedy dnes neznačenou cestu na konci vesnice, musí se od zastávky kus vrátit k turistickému rozcestníku nebo požádat řidiče o zastavení.
Až dorazíme k magistrále (rozc. Tokariny), pak jdeme souběžně s ní několik minut, magistrála pak odbočuje doprava, aby překonala Jalovecký potok. Nás však vede žlutá značka podél potoka do Jalovecké doliny. Cesta vede lesem v zářezu nebo dnem doliny a stoupání je mírné až k rozcestí pod Lyscom (1010 m). Lávku v zadní části Jalovecké doliny překonáme a pokračujeme do doliny Parichvost ještěpůl hodiny (0:30). Tady u uzávěry cesta končí.
Některé mapy uvádějí trasu jako lyžařskou, chyba! Trasa není pro běžky vůbec určena, je příliš úzká a vede nad nebezpečnými srázy. I když vyrazíme pěšky, musíme dávat pozor na případný led na cestě – je dobré mít nějaké nesmeky, mačky nebo alespoň teleskopické hole.
Trasa
Jalovec (SAD, 685 m) - po turistická značka Tokariny (0:45) - po turistická značka Jalovecká dolina (ústí) (0:10) - po turistická značka rozc. Pod Lyscom v Jalovecké dolině (1010 m) (1:30) - po turistická značka rozc. dolina Parichvost (1150 m) (0:30) a zpět.
Celkem 5:50 hod.
POZOR! Udávané časy jsou pro letní turistiku, v zimě se mohou jednotlivé intervaly výrazně změnit podle množství a kvality sněhu!
Přístup / Doprava
Jalovecká dolina je velmi dobře dostupná linkovým autobusem z Liptovského Mikuláše (zast. SAD v Jalovci nebo v Bobrovecké Vápenici)
Varianty
Zajímavosti
Jaloveckou dolinou vedl odedávna přirozený přechod mezi Liptovem a Oravou přes sedlo Pálenica v Bobrovecké dolině.
NPR Mních, kterou míjíme při túře, chrání vápnomilná společenstva. Ve vysokých útesech mnícha jsou i významná hnízdiště dravců. V NPR Mních se nachází i propast Kamenná diera (51 m), ta je veřejnosti nepřístupná.
V nových mapách se setkáte s názvem Jalovská dolina. Takový název doporučuje Slovenská názvoslovná komísia Slovenského kartografického ústavu v Bratislavě, ale v Západních Tatrách místní dolinu nenazývají jinak než Jaloveckou.
Západotatranská magistrála
Magistrala Tatrzańska Tatry Zachodnie | Felső-turistaút
Tato část magistrály zdaleka nevystupuje tak vysoko do hor jako východní část, ani nezabíhá do jižních dolin Západních Tater. Je vedena níže v podhůří, většinou po hranici národního parku.
Popis
Začátek západotatranské části Tatranské magistrály najdeme na rozcestí Tokariny (780 m), nedaleko Jalovce resp. ústí Jalovecké doliny. V Západních Tatrách většina trasy červeně značené turistická značka magistrály prochází nadmořskou výškou 900 - 1000 m. Tato část magistrály zdaleka nevystupuje tak vysoko do hor jako druhá polovina ve Vysokých Tatrách, ani nezabíhá do jižních dolin Západních Tater. Je vedena níže v podhůří, zpravidla po hranici národního parku.
Vystoupáme od Jaloveckého potoka a pokračujeme úbočím Široké střídavě nahoru a dolů k ústí Žiarské doliny po široké cestě. Úplně stejným způsobem vede cesta dále úbočím Barance kolem několika chat a horských hotelů až k autokempu Račkova dolina v ústí další doliny, tentokrát Jamnícké. Výhledy jsou po celou trasu spíše omezené, jen v dolinách se hory trochu rozestupují a vidíme ostrá úbočí a hřbety Západních Tater. Pokud něco vidíme, pak jsou to Nízké Tatry (Ďumbier, Chopok).
Z Jamnícké doliny vede magistrála k lokalitám Suchý hrádok a Surový hrádok. Právě mezi těmito vrcholky je nenápadné ústí Bystré doliny. Poslední úsek vás zavede kolem Kamenisté doliny do osady Podbanské (950 m) a Nadbanské. Odtud od řeky Belá pokračuje již Tatranská magistrála přímo do Vysokých Tater.
Trasa
Směr: Tokariny (ústí Jalovecké doliny) › Podbanské:
po turistická značka Tokariny (780 m) - ústí Jalovecké doliny (0:10/opačným směrem 0:10) - ústí Žiarské doliny (1:20/1:20) - rozc. pod Holým vrchom (0:50/0:50) - ATC Račkova dolina (1:10/1:10) - rozc. pod Bystrou (1:30/1:15) - rozc. Kamenistá dolina (1:00/1:20) - Podbanské (950 m) (0:15/0:15)
Celkově 6:15 hod, opačným směrem 6:20 hod.
Náročnost
Na západotatranské magistrále není velká (600 m stoupání, 400 m klesání v uvedeném směru od Jalovce na Podbanské).
Tatranská magistrála v Západních Tatrách prochází kolem ústí jižních dolin. V každém je zpravidla v blízkosti autobusová zastávka (Jalovec, Žiarská dolina, hotel Esperanto, Hrdovo, Podbanské). Od zastávek vedou k magistrále značené turistické cesty.
V Bobrovecké Vápenici (Jalovecká dolina), v ústí Žiarské doliny, u kempu v Račkové dolině nebo na Podbanském je možné i parkovat.
Varianty
Magistála není příliš vhodná pro přechod, slouží spíše jako praktické propojení ústí dolin pro pěší. Množství variant je velké, je třeba vždy počítat s nějakým výstupem. Nabízí se mj. Baranec nebo Bystrá.
Trasu přechodu po tatranské magistrále je doporučeno rozvrhnout na tři až pět dní, počítáme-li s noclehy v ubytovacích zařízeních přímo na trase.
Zajímavosti
První myšlenka na vybudování vyhlídkového vysokohorského chodníku vznikla v roce 1903, kdy Hugo Jeltsch popisuje tuto možnost v ročence Uherského karpatského spolku. Týkala se ale spíše Vysokých TAter
Tatranskou magistrálu vybudovali členové Klubu Československých turistů propojením stávajících chodníků v letech 1931-1937. Ve Vysokých Tatrách má délku 46,2 km, celá od Jalovecké doliny v Západních Tatrách do Kopského sedla na pomezí Vysokých a Belianských Tater měří asi 65 kilometrů. Traverzuje všechny jižní tatranské doliny a až v Kopském sedle se protíná s hlavním tatranským hřebenem.
Původně vedla magistrála až na hřeben Belianských Tater, ale od roku 1.7.1978 je tato část kvůli ochraně přírody uzavřena.
Roháčske plesá (1719 m)
Naučný chodník Roháčske plesá | Roháčská plesa | Rohackie Stawy | Rohácsi-tavak
Poměrně lehká túra, bez technických obtíží. Vhodná pro ty, kteří nechtějí stoupat na sedla a vrcholy, přesto by si rádi vychutnali vysokohorské prostředí.
Letní,Občerstvení,
Roháčske plesá s Volovcem a Ostrým Roháčem
Popis
Túru můžeme začít u autobusové zastávky Zverovka nebo u hotelu Osobitá. Nejprve půjdeme hodinu po asfaltové silnici na rozcestí Adamcuľa. Roháčka dolina nabízí krásná panorama roháčských štítů a tak se asfalt „dá přežít“. Kdo přijede vlastním autem nebo zájezdovým autobusem může si cestu trošku zkrátit využitím placeného parkoviště při cestě (u parkoviště je také bufet). Na rozcestí pak odbočíme doprava a přejdeme po mostě přes Roháčský potok. Přecházíme na lesní cestu a stoupáme po žluté značce kolem Roháčského vodopádu. Ten se svými 18 metry výšky stojí za zdržení, je dobré využít krátké odbočky k vodopádu a „pokochat se“.
Od vodopádu nás trasa dále vede lesem k rozcestí se žlutou (směr Baníkovské sedlo). Odbočíme doleva po modré turistické značce přes kosodřevinu a po serpentinách vystoupáme ke Čtvrtému (hornímu) Roháčskému plesu (1719m, 1,45 ha). Zde modrá turistická značka končí a my dále pokračujeme po zelené značce, která se připojila od Baníkovského sedla. Nejprve sestupujeme k Třetímu Roháčskému plesu (1 653 m, 0,61 ha), dále k Druhému Roháčskému plesu a poté serpentinami přes práh doliny k Velkému Roháčskému plesu (1562 m, 2,22 ha). Na jeho okraji se nachází pohotovostní srub HZS Zapadné Tatry – sever.
Zde se s Roháčskými plesy rozloučíme. Opustíme ledovcový amfiteátr a sestoupíme do Smutné doliny, kde se k naší zelené značce shora připojí modrá turistická značka ze Smutného sedla. Po ní dále pokračujeme pod úbočím Volovce a Rákoně dolů k Ťatliakovu jezeru (1 370m, 0,28 ha). V jeho blízkosti stála dříve turistická chata a nyní její služby zastupuje bufet bez možnosti ubytování. Naproti chatě přes cestu stojí pomník Jána Ťatliaka – propagátora turistiky po Oravě, po němž je chata pojmenovaná. Zde se již opět nacházíme na asfaltové silnici značené červeně, po které za 1,5 hodiny dojdeme zpět na Zverovku. Komu při monotónním šlapání asfaltu nestačí útěcha v podobě celého hřebene Roháčů za námi, může v sezóně využít možnost zapůjčení koloběžky. Při cestě mineme pomník Alexiusi Demianovi, zakladateli turistiky v Roháčích, s jeho krásným citátem:
„Čo láska vytvořila, to dobrá vôľa nech zachová.“
Trasa
Zverovka (hotel Osobitá - SAD, 1025 m) - po turistická značka rozc. Adamcuľa (ústí Spálené doliny 1190 m) (1:00) - po turistická značka Nad Roháčským vodopádem (1:00) - Roháčske plesá (Horní Roháčské pleso - 1719 m) (1:00) - po turistická značka rozc. Pod Roháčskými plesami (0:30) - po turistická značka Ťatliakova chata (1360 m) (0:45) - po turistická značka rozc. Adamcuľa (ústí Spálené doliny) (0:30) - Zverovka (hotel Osobitá - SAD, 1025 m) (1:00).
Celkem 5:45 hod.
Trasou kolem Roháčských ples vede stejnojmenná naučná stezka turistická značka (od rampy u parkoviště na Zverovce až po třetí Roháčské pleso) s osmi zastaveními.
Přístup / Doprava
Autobusem na Zverovku (zastávka SAD), osobním automobilem na Zverovku (placené parkoviště).
Zajímavosti
Poblíž Ťatliakova jezera stála úplně první turistická útulna v Západních Tatrách. Nechal jí postavit roku 1883 Alexius Demian (1837-1901), lesník oravského komposesorátu v Podbieli. Již pozměněná turistická chata v tomto místě poskytovala nocleh až stovce turistů a do základů shořela 28. května 1963. Zůstala po ní jen vedle stojící lyžárna, která po úpravách dnes slouží jako bufet.
Asfaltová silnice Roháčskou dolinou byla předaná do provozu 7.11.1967. Původně měla sloužit jako dopravní osa pro vybudování nových ubytovacích zařízení v dolině. K tomuto záměru nakonec nedošlo. Dnes tato silnice, u které jsou položené i inženýrské sítě a telefonní kabel, vypadá v divoké krajině už poněkud nepochopitelně. Výše položená parkoviště slouží pouze pro potřeby vozidel ŠL TANAPu a pro skládku kalamitního dřeva.
U Ťatliakova jezera je v sezóně půjčovna horských koloběžek. Sjet můžete až na Zverovku.
Na osmi zastaveních lemujících turistickou stezku se turisté mohou dozvědět podrobnosti o flóře a fauně Západných Tater. Hned první tabule naučného chodníku vás informuje o lavinách, další vás upozorní na detaily, kterých byste si možná nepovšimli. Např. na vzácné druhy tatranských květin nebo na živočichy, ke kterým se snadno nepřiblížíte. Nechybí samozřejmě popis vodstva, dozvíte se, co žije nebo roste v těchto jezerech a že voda z nich teče do Černého moře. Panely jsou doplněny fotografiemi z míst, na kterých se právě nacházíte.
Ostrý Roháč (2088 m) a Plačlivé (2125 m)
Roháče | Rohacz Ostry i Rohacz Płaczliwy
Poněkud náročnější túra, srovnatelná s túrami ve Vysokých Tatrách, dohromady nastoupáme kolem 1400 výškových metrů. Celá hřebenová pasáž je velice exponovaná a zajištěná řetězy.
Od autobusové zastávky a parkoviště u Zverovky či u hotelu Osobitá nebo z placeného parkoviště jdeme hodinu a půl po asfaltové cestě Roháčskou dolinou. Můžeme si zatím všímat lavinových drah, které zasahují zleva až k silnici, anebo se necháme navnadit panoramatem hřebene Roháčů vpravo a před námi.
U bufetu na místě vyhořelé Ťatliakovy chaty a stejnojmenného ledovcového jezera končí červená značka, zeleně značený chodník odbočuje prudce doleva. V serpentinách se za necelé tři čtvrtě hodiny vyšplháme do kosodřeviny a chvíli poté staneme v sedle Zábrať (Zabratowa Przełęcz), odkud získáme první výhled. Další stoupání na Rákoň (Rakoń) je ještě docela pohodlné. Na tomto vrcholu se dostáváme na hřeben tvořící státní hranici Slovenska a Polska. Po ní pak jdeme ještě asi čtvrthodinu téměř po rovině. Pak idylka skončí a začíná opravdový "krpál" na vrchol Volovce (Wołowiec). Po cestě se nám nabízí pohled na malebné Roháčske plesá.
V Jamníckem sedle (Jamnicka Przełęcz), kam sestoupíme z masivu Volovce, vidíme pod sebou Jamnícke plesá a cestu kolem nich do Jamnícke doliny. My však zůstaneme na hlavním hřebeni a začneme opět stoupat k vrcholu Ostrého Roháče. Cesta se klikatí sutí, mezi kameny a skalkami, těsně pod vrcholem už musíme skalnatý terén překonávat zvlášť opatrně. Naštěstí zde nalezneme oporu v podobě řetězů, které byly koncem sezóny 2009 nově doplněny v celém problémovém úseku. Na žulovém dvouvrcholu není vhodné delší zdržování, a tak se vydáme přes další řetěz po skalnatém hřebínku dolů a směrem na Plačlivé. Tento úsek, značený na hodinu cesty, je sice možné překonat i za kratší dobu, ale hodně záleží na množství turistů. Při velkém návalu na řetězech a úzkém chodníku zdaleka ani hodina nemusí stačit. Výstup na Plačlivé už tak exponovaný není, nejprve trochu traverzujeme jeho jihovýchodní stěnu, až se dostaneme k pohodlnější cestě, stoupající ze Žiarskeho sedla na vrchol a po ní nejvyššího bodu dnešní túry dosáhneme už snadno. Po vychutnání pohledu na sever do Roháčské doliny, k západu na Tri Kopy, Baníkov a Príslop, na jih k vrcholu Barance i na východ přes Otrhance a Bystrou k Vysokým Tatrám, je čas myslet na sestup.
Zpáteční cesta zahrnuje nejprve exponovaný úsek hřebene zvaný Nohavica, který nás přivede do Smutného sedla. Tento úsek není sice tak obtížný jako vrcholová část Ostrého Roháče, ale nepodceňujme jej, zejména za zhoršené viditelnosti. Na Nohavici se bohužel stále více "podepisují" turisté stavěním desítek či stovek mužíků. Ze Smutného sedla pak už jen klesáme do Smutné doliny. V kosodřevině se připojíme na naučný chodník Roháčske plesá a ten nás dovede opět k Ťatliakovu jazeru. Už známá cesta po asfaltu dolů na Zverovku nás přivede zpět.
Trasa
Zverovka (hotel Osobitá - SAD, 1025 m) - po turistická značka rozc. Adamcuľa (ústí Spálené dol.) (1:00) - Ťatliakova chata (1360 m) (0:30) - po turistická značka sedlo Zábrať (1656 m) (0:45) - po turistická značka Rákoň (1876 m) (0:30) - po turistická značka Volovec (2063 m) (0:45) - po turistická značka Jamnícke sedlo (1910 m) (0:30) - Ostrý Roháč (2088 m) (0:45) - Plačlivé (2125 m) (1:00) - Smutné sedlo (1962 m) (0:30) - po turistická značka rozc. ve Smutné dol. (0:45) - Ťatliakova chata (0:45) - po turistická značka Zverovka (1:45).
Celkem 9:15 hod.
Pozor! Naší fyzičce dá nejvíce zabrat strmé stoupání na Volovec. Značné technické obtíže jsou mezi Plačlivým a Ostrým Roháčem, kde máme k dispozici jistící řetězy. Opatrnost na nich je na místě, neboť se zde v exponovaném terénu často setkáme i s velkým návalem turistů.
Přístup / Doprava
Smutná dolina pod svahy Plačlivého.
Autobusem můžete jet na Zverovku (zastávka SAD), osobním automobilem také až na Zverovku (placené parkoviště).
Varianty
Opačným směrem je cesta značena na 10:00 hod. Nejnamáhavější je v tomto případě výstup do Smutného sedla.
Z Plačlivého také sestoupíme do Smutného sedla, ale odtud se obrátíme do Žiarske doliny. Po turistická značka pokračujeme přes Žiarskou chatu do ústí doliny k zastávce SAD. Varianta je časově stejně náročná jako původně popsaná túra, celkem trvá 9:15 hod.
Další možností je sestup ze Smutného sedla Smutnou dolinou na rozcestí s naučným chodníkem okolo Roháčských ples. Po tomto chodníku se vydáme doleva (po turistická značka) a zase chvíli stoupáme k nejvýše položenému plesu (1719 m). Zelená značka zde opouští naučný chodník a stoupá k Baníkovskému sedlu, my po něm pokračujeme po turistická značka dolů k Roháčskému vodopádu. Odtud je už jen asi 10 minut k asfaltce na Zverovku. Celková délka trasy činí 10:15 hod.
Zajímavosti
Plačlivé (neboli Plačlivý Roháč) a jeho soused Ostrý Roháč dali jméno celé této části hřebene Západných Tater. Jejich výjimečnost spočívá hlavně v romantické rozeklanosti vrcholů, která v této části Tater není obvyklá. Tvoří spolu charakteristické dominanty při pohledu z Liptova i Oravy.
V závěru Roháčske doliny se nachází Roháčske plesá (celkem jich je pět). Vznikla v karech pod Tremi kopami, Plačlivým a Ostrým Roháčem. Takové množství ples nenajdeme v žádné jiné dolině v Západních Tatrách. Vede kolem nich turistická značka naučná stezka s deseti zastávkami.
Chata Zverovka, stojící v ústí Látané doliny, slouží také jako informační centrum TANAPu a stanice Horské záchranné služby. Po cestě ze Zverovky do Zuberce (45 minut chůze) můžeme navštívit Múzeum Oravskej dediny. V tomto krásném skanzenu stojí na rozloze 20 ha cca 60 objektů lidové architektury.
